Designer Víťa Válka: Cestování s rodinou, digitální nomádství, peníze, práce a vzdělávání dětí

Jak vnímáš zvyšující se popularitu digitálního nomádství u freelancerů, kdy chce stále více lidí pracovat odněkud z exotiky, ideálně v příjemném klima „z lehátka na pláži s drinkem s paraplíčkem“? Je to udržitelný trend a jakým směrem si myslíš, že se to bude dále ubírat?

Já cestuji a pracuji už dlouho, ještě než slova jako digitální nomádství nebo „vanlife“ získaly popularitu. A rozlišuji dva typy lidí. Jedni to berou jako jedinou nebo ideální formu své práce. Jednoduše jim to takto vzniklo okolnostmi – k těmto se počítám i sám. Nechtěl jsem být apriori nomádem, ale postupně jsem do té škatulky zapadl.

Je dost lidí, kteří jsou takoví nomádští předškoláci a uvidí se, jestli vůbec zvládnou přijímací rituál.

Dnes je to trendy, a tak velké množství nomádů jsou vlastně jen experimentátoři. Zkusí to rok, možná dva a zjistí, že doma je lépe a v kanceláři jídlo zdarma a tak se vrátí zpět do standardního stereotypu. Takže je dost lidí, kteří jsou takoví nomádští předškoláci a uvidí se, jestli vůbec zvládnou přijímací rituál.

Ale i když vezmu ty, které roky sleduji, tak je „remote work“ (práce na dálku) oblast na vzestupu. Úzce to souvisí s dostupností rychlého internetu i se schopností klientů komunikovat telefonicky nebo pomocí videotelefonie. Před několika léty, kdybych odmítl osobní schůzku, kšeft by možná nedopadl. Dnes se nebojím navrhnout namísto osobní schůzky setkání virtuální. Kromě toho, že všem šetřím čas, tak taky šetříme planetu.

Rozhodně je to pro profíky trend, který se bude prohlubovat. To kde člověk je bude mít menší význam. To kam se bude schopen pro práci agilně přesunout bude mít větší dosah.

Ty s rodinou každoročně, vždy několik měsíců, cestuješ po Evropě a zbytek roku potom funguješ z domova v ČR. Střídáš tak v podstatě dva styly života. Vyhovuje ti tento balanc? A jaký myslíš, že to ve vaší rodině bude mít trend do budoucna?

Já si dovedu představit cestování non-stop. Ale v tomto jde o kompromis vůči dětem a ženě, kteří to mají ložené jinak. Znám i spousty „full time“ nomádů, kteří takto fungují i s rodinou. Ale je pravda, že kombinace cestování a domu je pestřejší.

Nenudíme se ani den v roce, pořád je nějaký plán.

Máme to rádi doma na zahradě v létě, kdy je teplo i v Česku, máme rádi brzké jaro někde na jihu Evropy, když jsme na cestách. Celý rok je plný setkávání s přáteli a cestovateli. Nenudíme se ani den v roce, pořád je nějaký plán.

Budoucnost nedokážu odhadnout, ale tuším, že přijde doba, kdy naše děti řeknou, že už s námi na cestu nechtějí. Proto si teď užíváme každou chvilku, kdy se můžeme spolu bavit, spolu si hrát nebo poznávat svět. Uteče to jako voda a vrátit čas nejde. Tajně si doufám, že až děti vyrostou, překonají naše očekávání. V jaké formě to bude, to je mi vlastně fuk.

S karavanem jste začali cestovat na jaře 2012 se dvěma malými dětmi, které již dorostly do školních let. Jak u vás vypadá taková výuka na cestách?

No můžu říct, že předškolní čas byla pohoda o level vyšší. Teď se školou to máme tak, že se o učení stará hlavně žena Renča a já mám hlavně na starosti rodinný rozpočet. Někdy to jde lépe a někdy je potřeba zvednout hlas, nebo nastavit odměny. Ale fakt je ten, že na cestách doženeme to co holky nestihnou ve škole. Protože na ně máme plný focus a dokážeme se jim věnovat tolik, kolik potřebují, a individuálně. A konec konců je to zase společný čas, který běžně rodiče se svými dětmi nemají.

Učíme se trošku živelně. Někdy to jde a tak holkám naložíme co unesou, někdy to nejde, a tak se na to po pár minutách vykašleme. Začínáme v pracovní dny ráno a doufáme, že to vše proběhne hladce. Často ale i večer připomínáme: „Už jsi to dodělala?“ a přesouváme školu i na víkendy.

Neschází tvým dětem na cestách kamarádi ze školy? A naopak, nedělá jim potom po návratu domů problém denní rutina docházení do školy? Co mají radši, jak to celé vnímají?

Hodně se na to holek ptáme. Aby nám samy řekly, jestli je to baví stejně jako nás. Zatím spíš holky chybí spolužákům, protože my na cestách máme pořád něco. Buď jdeme do města, nebo prší a tak si můžou celý den kreslit. Nebo je učíme, ale přece jen si můžou „naordinovat“ přestávku když nemají chuť. Ale řekl bych, že i docházení do školy je baví.

Školu máme skvělou, alternativní, a tak se tam učení taky stává velkou zábavou. Jeden den v týdnu jdou ven, týdenní plán posílají e-mailem všem dětem a tak to prostě skvěle funguje ať jsme na cestě nebo ne.

Neměli jste při výběru alternativní školy trochu obavu, zda děti dostatečně připraví na další studium a nebudou pro české školství tak trochu „out of the box“?

Pečlivě jsme obešli všechny školy v okolí naší vesnice. Od továren na fotbalisty, po malé a milé základky. Ale tahle alternativní nás opravdu osvítila. Přestože jedou pořád podle klasických osnov českého školství, tak si některé věci v rámci možností upravují.

Není to teda taková divočina jak by mohlo slovo „alternativní“ napovídat. Je to jen férová škola, kde se nelpí na pravidlech, která nedávají smysl (známkování) a posilují se věci, které mají pro dítě přínos (vztah k přírodě, vztah ke spolužákům).

Když už jsme nakousli ty děti a vzdělání. Viděl bys tvé děti raději ctižádostivé a bažící po co nejvyšším vzdělání a profesních znalostech, nebo bys jako rodič byl spokojený i se stavem, kdyby třeba hned po střední škole vyletěly z hnízda, byť se širokým obecným přehledem, a živily se tím, co jim život přihraje do cesty?

Díky za krásnou otázku. Já budu spokojený, když naše děti budou žít spokojený život. Co jsem například viděl častěji v Americe než u nás, že lidé můžou mít rádi svoji práci ať je na jakékoliv úrovni. Prodávat párky na rohu může člověka stejně naplnit jako být obchodníkem na Wall Street.

Svoboda mysli je mnohem důležitější než velký majetek nebo sociální pozice.

Problém je v tom, že já teď nevím, co by holkám sedělo v životě nejvíc. A tak se prostě snažíme se ženou vnímat co je baví, a kroužky i aktivity plánovat tak, aby v tom holky měly hlavní slovo.

Svoboda mysli je mnohem důležitější než velký majetek nebo sociální pozice. Ty hodnoty, které uznáváme se ženou, kdy svoboda není zadarmo, ale má obrovskou hodnotu, tak ty se snažíme vysvětlovat dětem. Že peníze mají svoji úlohu, ale že radost vzniká jinde. Že lidé mohou chodit do takové práce, která jim neumožní cestovat. Že pracovat znamená vydělat si na volnost. To vše do kupy opakujeme a doufáme, že se to v holkách v dobré obrátí.

Cestovali jste několik let s karavanem, potom chvíli se střešním stanem a nyní s obytnou dodávkou. Můžeš prosím shrnout silné a slabé stránky těchto variant?

Tohle je strašně těžké. Co ale říct můžu, že možností a forem jak cestovat na čtyřech kolech je nespočet a každá má své kompromisy.

Hodně dlouhodobých autocestovatelů skončilo právě v dodávce.

Stan na střeše pick-upu pro nás už byl velký kompromis. S karavanem jsme měli pocit, že nejsme dostatečně agilní. Teď máme vysněnou obytnou dodávku a zatím jsme moc spokojení. Přestože vím, že pro někoho už by i dodávka byl nízký komfort, protože je tu méně místa než v klasickém obytném autě a člověk se tu občas na chodbě s někým potká hodně z blízka.

Sledujeme ale, že hodně dlouhodobých autocestovatelů skončilo právě v dodávce. A tak doufáme, že i pro nás to bude ta pravá cesta. Přestože stan i karavan vyšly násobně levněji.

Pro začátečníka, který si není jistý rozhodně doporučuji vyzkoušet karavan a své současné auto. A nebo si obytku půjčit na pár dní. Člověk zjistí, že to pro něj funguje celkem rychle.

Nyní cestujete v nové obytné dodávce Weinsberg CaraBus 601 DQ, která vám dává ještě více svobody a mobility, než cestování s karavanem. Uvažujete i o delších cestách mimo Evropu, případně za oceán?

Uvažujeme o USA, sníme o Indii a jihovýchodní Asii. Ale zatím to není časově ani finančně snadné. Nejprve chci mít finance v naprosté rovnováze, ideálně žít z polopasivních příjmů, a pak bych expedice mimo Evropu moc rád podnikl.

Pořád relativně dost času trávím prací u počítače – webdesignem. A na takto velké výlety už by to mohl být velký nápor na logistiku a plánování práce. Ale je pravda, že s dodávkou je vše tak nějak blíž. Potkali jsme se s rodinkou Mali.Mish, kteří dovezli dodávku z USA do Evropy a tak nějaké povědomí máme.

O kolik je v průměru nákladnější měsíc na cestách, než-li měsíc doma? A na kolik tak, pro představu, přijde 4 člennou rodinu měsíc cestování karavanem nebo nyní v obytné dodávce?

Je to hodně různé, podle toho jak moc se člověk přesouvá, kolik spálí nafty a jak často vaří čočku s rýží, nebo chodí do dobré restaurace. My poslední roky kombinujeme vaření v dodávce s restauracemi asi tak půl na půl a odhaduji, že vícenáklady na naše dodávkové cestování jsou tak 40 tisíc korun měsíčně navíc, nad to co platíme za hypotéku, elektřinu, a ostatní běžné náklady.

Bohatší život v dodávce (častější restaurace, nonstop cestování) by vyšel na podobné peníze jako rutinnější život doma.

Napsal jsem to podrobněji i v jednom našem článku. Kdybychom pustili dům, myslím že tak 15 tisíc korun na provoz domu měsíčně ušetříme. Ale zatím ho „kvůli čtyřem měsícům v roce“ neplánujeme prodat. Ale byla by to cesta, jak odhodit zátěž když bychom měli hlouběji do kapsy.

Když jsem si na to sestavoval excelovskou tabulku, porovnání jedna ku jedné. Tak bohatší život v dodávce, častější restaurace, nonstop cestování, by vyšel na podobné peníze jako rutinnější život doma. S tím, že bychom ušetřili za dům, jeho pojištění, úklid, za školné a zase utratili víc za jídlo a cestovní náklady, případně kempy.

Stýská se babičkám a širší rodině, když vás několik měsíců v kuse nevidí? Co na váš životní styl říká vaše nejbližší okolí?

Rozhodně ano. Těm asi naše cestování dělá nejmenší radost. Ale snažíme se to dohnat, když jsme doma.

Cestování s rodinou a se dvěma dětmi je složitější, než cestovat sám či v páru. Nebylo by lepší se odstěhovat např. někam na krásné pobřeží nebo do vysněné země a tam na nějaký čas, nebo i dlouhodobě, zakořenit, než řešit časté přesuny?

Dovedu si představit důchod ve Španělsku nebo na Kanárech.

Pro někoho rozhodně ano. Někdy o tom taky uvažujeme, když se vyskytneme na hezkém místě. Ale za pár dní už všechno začne zapáchat rutinou a není lepší refreshment, než zase vyrazit o dům dál. Na druhou stranu návraty domů jsou po proměnlivé cestě vždycky skvělý chill-out.

Dovedu si představit důchod ve Španělsku nebo na Kanárech. Ale dokud máme síly a chuť, budeme poznávat všechna místa, která zvládneme. Zatím nás to baví, všechny čtyři.

Kdyby sis měl vybrat kteroukoliv jednu zemi pro život s rodinou mimo ČR, která země by to byla a proč?

Zatím je to Španělsko. Pro svůj balanc lidských povah, pestrost jídla, pestrost krajiny a celkovou vstřícnost. Ceny jsou zde skoro jako v Česku, daně výrazně horší.

Znám se s lidmi ze Španělska i s těmi, kteří se tam přestěhovali. Pro mě je to země, kde je strašná pohoda, nikdo si na nic nehraje a tak nějak tam život hezky plyne.

Nesníš někdy tajně i o sólo-cestování bez rodiny? A kam by ses případně chtěl podívat?

Dovedu si to představit, znám i cestovatele jako je třeba 4xOverland, kteří takto cestují. Ale rodinné cesty mají pro mě aktuálně mnohem živější dynamiku a sdílená radost obrovskou pozitivní sílu. Je fakt, že s dětmi bych si teď třeba do Indie přes Pákistán netroufl jet. Takže to sólo chlapské cestování má své výhody. I nevýhody.

Nedávno jsi do světa vypustil první vlašťovku o tvém novém, mimochodem hodně povedeném, profesním webu. Jak dlouho jsi jej plánoval a připravoval? A pomáhal ti s tvorbou někdo?

Můj web (VitaValka.cz) je kovářova kobyla. Dlouho (rozuměj 2 roky) jsem si s ním hrál v laboratoři. Pak jsem ho ukázal několika odborníkům a až potom se věci daly do pohybu.

Programuje ho Honza Bien, asi nejuznávanější WordPress znalec u nás. Pomáhala mi na něm virtuální asistentka Renča, která je shodou náhod i mojí ženou (smích) a také korektorka angličtiny Melissa a pár dalších lidí svým názorem a různou pomocí.

Ještě není venku (update autora: už je venku..:) a už se setkal s docela pozitivním ohlasem. Jsem za to rád, protože je v něm mnoho experimentů, které bych třeba u klientských webů snadno neprosadil.

Můžeš nám prosím přiblížit, jaké experimenty máš konkrétně na mysli? Třeba to některé klienty naopak navnadí.

Práce a volný čas je integrální součástí mé osoby a byl by nesmysl je oddělovat.

Z těch experimentů je to hlavně silnější propojení osobního příběhu s profesní prezentací. Vnímám freelancera jako celou sjednocenou osobnost a tak jsem postavil i svoji prezentaci a vlastně i tak žiji a cestuji.

Práce a volný čas je integrální součástí mé osoby a byl by nesmysl je oddělovat a třeba skrývat, že cestuji, když bych měl přece raději sedět v kanceláři a makat. Proto vznikla i stránka Zkušenosti, kde popisuji, jak jsem prožil život a co mě vedlo k webdesignu – vše velice osobním pohledem.

Z hlediska designu je experimentem to co už dlouho aplikuji i u klientů a tedy každá stránka je hodně jiná, hodně konkrétní na své vlastní téma. Stránky jsou tak jak obsahově tak designově unikátní a vyladěné na daný obsah. Nejsou z jedné šablony, ale přesto mluví stejnou vizuální řečí a mají v sobě skrytý jednotný grid.

Snažím se každý projekt udělat tak, aby ohromil i mě samotného a tím si s každým novým nastavuji laťku výš a výš.

Jak moc pracuješ na svém PR jako grafik a designer? Jdeš tomu nějak naproti nebo spoléháš spíše na konzistentní kvalitní výstupy, doporučení a stálou klientelu?

To druhé. Snažím se hlavně dělat svoji práci dobře a když je chvilka, tak to dát vědět pomocí sociálních sítí. V posledních letech, a na tajňačku, se snažím každý projekt udělat tak, aby ohromil i mě samotného a tím si s každým novým nastavuji laťku výš a výš. Dává mi to svěží pracovní krev do žil. Baví mě to.

V našem oboru je neuvěřitelně lehké podlehnout každodenní prokrastinaci, projíždění sociálních sítí, checkování e-mailů nebo sledování různých statistik, grafů a pročítání článků. Navíc na cestách je to o to náročnější, že těch okolních lákadel je ještě daleko více. Jak si udržuješ disciplínu?

Na cestách je paradoxně snadné priority seřadit, času na soustředěnou práci je méně. Doma běžně podléhám všemu co jsi vyjmenoval. Přestože o mně žena říká, že jsem organizovaný a dokážu se vybičovat k výkonům, tak i já občas uklouznu a půl dne se zamotám ve spirále komentářů na Facebooku.

Ale když budu konkrétní, používám Toggl na měření času. Sketch, Craft a InVision na rychlé publikování grafiky. Fakturoid na fakturaci. Google E-mail a Kalendář na správu úkolů a snažím se odhlásit ze všech newsletterů. A na telefonu mám appku Zvednout to?, která blokuje všechna profláknutá telemarketingová čísla. A pár dalších udělátek jako Wifi Map Pro, nebo Park4Night a StayFree, které mi pomáhají na cestách s podmínkami pro dobrou efektivní práci. Pak ještě Spotify na muziku a kartu i appku Revolut na výhodné placení v zahraničí se super kurzem.

Právě teď jsem na pláži na ostrově Thassos, kus od vesnice. Trošku jsem přecenil slunce a musel na 20 minut nastartovat auto, abychom přes noc vyšli s bateriemi. Hold v přírodě zásuvky na 220 V nejsou. Na příště vím, že 95 Ah klasické olověné trakční baterie bude lepší nahradit technologií LiFePo o které si čtu po večerech na Facebooku.

Jaké oblíbené interprety bychom u tebe ve Spotify našli? Co by sis pustil někde o samotě na pláži při rozjímání o životě a co naopak při práci?

Konkrétní interprety bych hledal těžko, mění se to. Ale rozhodně se vracím k Daft Punk, to poslední album (Random Access Memories) je prostě úžasné, rád poslouchám Queen, je to silná hudba, i příběh Freddieho Mercuryho, nebo celá 80. léta.

A pak playlisty hledám pod klíčovými slovy „beach chillout“, „edm“, „beats“ nebo „meditation“ a když potřebuji opravdu máknout, tak „break beat“ a „dnb“.

Když na to přijde, klidně pustím i Waldemara Matušku nebo soundtracky z filmů Buda a Spencera. Úžasný je pak třeba Ennio Morricone a jeho filmová hudba.

Kolik času ti zabírá práce pro klienty v poměru k práci na vlastních projektech?

Odhaduji, že 70 % budou klientské zakázky a 30 % vlastní projekty. Časem by to mohlo být půl na půl, nebo i víc ve prospěch vlastních projektů. Ale problém je ten, že mě hodně baví i práce pro klienty a doufám, že i je baví práce se mnou. S hodně z nich pracuji dlouhodobě a věřím, že jim opravdovou hodnotu přináším. Takže nejlíp, kdyby den měl od zítřka víc hodin, ne?

Souhlasím.. Jaký tvůj projekt tě baví nejvíc?

Teď mi obrovskou radost dělá Ximilar, firma která poskytuje umělou inteligenci nad obrázky. Zatím máme klienty víceméně z Evropy, ale teď se rýsují i zajímavé možnosti za oceánem, tak snad to poroste tak hezky jako doposud a bude z toho hezká firmička, kde jsme všichni remote pracovníci.

Dál s dvěma španělskými kluky provozuji WordPress plugin PixelRockstar a na můj cestovatelský GuruCamper už tak nezbývá moc času.

Zmíněný GuruCamper je celý psaný v angličtině, čímž se tak otevírá mnohonásobně většímu publiku čtenářů. Je to znát i na návštěvnosti oproti česky psanému blogu? A o kolik pracnější je pro tebe psát blog anglicky než česky?

Angličtina mi nedělá vůbec problém. Pracoval jsem na mezinárodním trhu i pro americkou firmu roky, takže už anglicky přemýšlím rovnou a nemusím si to v hlavě překládat z češtiny.

Co je ale problém je velikost anglicky mluvícího trhu a tím pádem silnější konkurence. Také nemám takové jméno v zahraničí jako v Česku. Takže je tu pro GuruCamper ještě hodně co dohánět a na čem pracovat.

Mnohem více si cením zážitků než majetku.

Zatím návštěvnost rozhodně nesplňuje má očekávání. Ale pracuji na tom a bude to třeba někdy velká věc. Už jsem v tom utopil pár desítek tisíc korun a desítky hodin času, takže musí. (smích)

Jsi znám jako minimalista. Jak konkrétně se to ve tvém životě projevuje?

Snažím se mít jen to co opravdu potřebuji, nebo ještě méně. Každou věc na kterou se nedostane za rok nebo dva, tak ji nemilosrdně posílám do světa třeba přes Bazarobot nebo jinak hned prodávám.

Mnohem více si cením zážitků než majetku. Na cestách skoro nekupujeme nic, co rovnou nevypijeme nebo nesníme.

Mnohem méně se trápím, když nějaký majetek ztratí hodnotu. Třeba teď v Istanbulu se mi podařilo přetlačovat se s naší novou dodávkou o betonovou bariéru a vyhrál beton. No co. Kousek pásky to spravil a v Česku v servisu to bude potřebovat nějakou tu klempířskou péči. Dřív bych asi zavolal do oblak pár peprných slov a měl z toho pár dní depku.

Jaké má Víťa Válka další rituály a záliby mimo profesní bublinu designera a digitálního nomáda?

Hezká otázka. Donutila mě k zamyšlení.

Nesportuju, ale zevluju docela rád.

Mám rád dobré kafe. Nepokládám se za gurmána, ale mám rád čajové i kávové rituály, ten čas kdy člověk může jen tak usrkávat a koukat do prázdna.

Klidně jen dřepět, sedět na špinavé zemi, na chodníku nebo cestě. Koukat na hezký dům, na moře, na dodávku, na hrající si děti. A prostě se jen tak radovat z toho, že jsem. Jen si tak v pohodě mlčet, nic nemuset, nikam se nechystat a prostě se tak nějak poflakovat. To se dnes moc nevidí a já jsem moc vděčný za to, že tyhle chvilky v mnoha dnech najdu.

Nesportuju, ale zevluju docela rád.