Rozhovor s Davidem Lörinczem, který vyměnil jistotu práce managera v korporátu (Mall.cz, Mironet aj.) za dráhu online profesionála na Bali v Indonésii. Odtud funguje jako expert na Facebook reklamu a v rámci projektu Modrá krev také vzdělává a školí další specialisty, firmy a online marketéry.
V rozhovoru se dozvíte, jak se Davidovi na Bali žije, co ho tam připoutalo, jaké vnímá kulturní rozdíly, ale i o životních nákladech, podnikání, Facebook reklamě, plánech do budoucna, pracovních návycích, seberozvoji a dalších zajímavých tématech.
Davide, ty ses k životu na Bali dostal víceméně náhodou. Můžeš nám to trochu přiblížit?
Nic v životě není náhoda, ale výsledek na sebe navazujících kroků. U mě to byl klasický příběh konce stabilní práce v „korporátu“ a zakoupení jednosměrné letenky do jihovýchodní Asie s cílem začít jiný, smysluplnější život. Bylo mi skoro 30, čas na změnu. Už to bude skoro 5 let.
Přes rok jsem se toulal po okolí a navštívil spoustu zemí. Na některá místa jsem se vracel a jedním z nich bylo Bali. Asi bych pokračoval v toulání dále, ale i zde platí ono rčení: „Za vším hledej ženu.“ Seznámil jsem se zde se snoubenkou a toulání skončilo. A já jsem tomu rád. V toulání jsem se často cítil osamělý.
Dokážeš si takhle zpětně vybavit impulsy, myšlenky a pocity, které tě vedly k opuštění práce a vycestování? A rostlo to v tobě delší dobu nebo to bylo takříkajíc ze dne na den?
Samozřejmě, že jsem popsal velmi zkrácenou verzi příběhu. Po skončení práce v Mall.cz jsem věděl, že potřebuji změnu. Ale nevěděl jsem jakou. Vyrazil jsem za kamarádem na Malorku a zůstal tam několik měsíců až do Vánoc. Tam jsem právě poznal, že život nemusí být o stereotypu a trávení 10+ hodin prací a dojížděním.
A druhým zlomem byla návštěva Thajska o rok později. Pak jsem si řekl, že do 2 let chci vyrazit na cestu a za 1,5 roku jsem to uskutečnil. Těch 1,5 roku trvalo designování života, aby příjmy nebyly závislé na místě a čase, kde zrovna jsem.
Jaké vnímáš rozdíly mezi životem v Ostravě v ČR a životem v Ubudu na Bali?
Ostrava nebo ostrov? Tyhle 2 místa vedle sebe ani nejde postavit a porovnávat. Jiné je v podstatě vše od počasí, přírody, lidí a stylu života, až po hodnoty, podle kterých místní, ale také často i expati, žijí. Právě proto se jim tu žije skvěle.
Můžeš nám některé z těchto rozdílů a pozitiv trochu přiblížit, abychom si udělali lepší představu? A některým lidem, kteří se přestěhují do teplejších krajin, se po nějaké době začne stýskat po české zimě, Vánocích apod. Ty to tak nemáš?
Já měl vždycky rád léto a nesnášel zimu, takže teplé krajiny byly jasná volba. Kalhoty nebo mikinu jsem na sobě měl naposled před více než rokem, když jsem navštívil Česko. Mám jedny pantofle, které nosím každý den a když je podrážka už prochozená (asi po 4 měsících), tak zastavím s motorkou u obchodu, za 100 Kč koupím jiné, v barvě kterou zrovna mají v mé velikosti, a ty staré tam rovnou vyhodím a jedu dál.
Zkoušel jsem se na lidi usmívat v Praze, ale asi si mysleli, že jsem divnej.
Neřeším jak bude a jak to ovlivní mé plány. Za poslední 4 měsíce v Ubudu pršelo jednou a to v noci. Teplota pořád 30+ °C. Mám tu rodinu a dceru, takže se mi po Česku nestýská a skoro každý rok za mnou jezdí mamka nebo brácha. Kyselé ksichty z Česka mi také nechybí. Tady mě každý vítá s úsměvem a dá se na ulici do řeči, i když mě vůbec nezná. Zkoušel jsem se na lidi usmívat v Praze, ale asi si mysleli, že jsem divnej.
Na Bali jsi potkal i tvou přítelkyni z Timoru, která tam byla vlastně taky na návštěvě. Nepřemýšleli jste, že byste žili ještě někde úplně jinde nebo jste měli hned jasno, že na Bali zůstanete?
Určitě nevylučujeme život právě na jejím rodném ostrově. Žije tam většina její rodiny, takže bychom tam měli zázemí i pro výchovu dítěte, které plánujeme. Nechávám tomu volný průběh.
Stýkáš se na Bali i s dalšími Čechy? A snažíš se nějak zapadnout do místní komunity?
Ano, pár Čechů i ostatních cizinců zde znám, ale primárně trávím čas s mou rodinou. Do komunity se určitě nesnažím zapadnout. Pocházíme úplně z rozdílných světů. Spíše žijeme vedle sebe než spolu. Respektujeme se, pomáháme si.
Jací jsou Balijci?
Jiní. V dobrém i špatném slova smyslu. I lidé, kteří sem dorazí jen na dovolenou, ty hlavní rozdíly velmi rychle poznají. Balijci často připomínají zrcadlo, protože to co z vás cítí, vám dokáží mnohonásobně vrátit. V některých ohledech jsou podobní lidem, kteří žijí na vesnicích v Itálii. Velmi srdeční lidé, pro které je rodina a komunita to nejdůležitější.
Když žijete v Říme, žijte jako Římané.
Platí stále, že životní náklady na Bali (bydlení, jídlo, doprava atd.), je pro „západního“ člověka stále tolik výhodné? A jak se to během těch několika let, kdy na Bali žiješ, vyvíjí?
Záleží na tom, co si pod životními náklady představíte. Zda jsou to věci, tedy móda, elektronika, kosmetika nebo zážitky. A také zda zde chcete žít západním konzumním stylem života nebo se přizpůsobit. Když žijete v Říme, žijte jako Římané.
Já si cením hlavně času s rodinou a svůj vlastní duševní i zdravotní stav. Rád také dávám zpět komunitě a proto zaměstnávám člověka na čištění bazénu, pomocnici na úklid a vaření, a také 2 řidiče pro Yunitu, mou snoubenku, a dcerku Gwen, kterou má z prvního manželství a je jí dnes již 11 let. Vozí je do práce a do školy, protože zde hromadná doprava neexistuje.
Tyhle náklady by v ČR byly samozřejmě astronomické oproti poměrům na Bali.
Miluji místní ranní trhy plné ovoce a zeleniny, která tu hojně roste 365 dní v roce a tvoří hlavní část našeho jídelníčku. Ty zde nakoupíte opravdu za hubičku, obzvláště, pokud už se znáte s prodejci, mluvíte jejich řečí a nedávají vám turistické ceny.
Vzpomínám si, když jsme byli v ČR v restauraci a Yunita si k masu objednala grilovanou zeleninu a přinesli ji osmaženou cibuli s mrkví.
A jak je to s cenami za bydlení, energie a např. internet? Jak bys viděl porovnání podobných standardů bydlení s cenami v ČR?
Vše je levnější než v Česku, respektive v Praze. Vychází to z nižší kupní síly místních a nižších průměrných mezd. Hodně se dá navíc ušetřit například díky pronájmu domu na půl roku nebo na rok s platbou dopředu. I kdybych chtěl dům koupit nebo postavit, tak za domek s 3 ložnicemi a bazénem dám asi stejně jako za zrekonstruovaný 1+1 v Praze.
Myslím, že jít příkladem, je důležitější než kritizování ostatních.
Bali má velice krásnou a exotickou přírodu, ale z našeho pohledu mají velký problém s řešením a likvidací odpadu. Pozoruješ v tomhle směru nějaký vývoj?
Téhle tématice nerozumím, takže sice problém vidím, ale nikoliv příčinu nebo důsledek. Určitě vnímám snahu o změnu. Napříč ostrovem se například zakázaly igelitové tašky v obchodech a jednorázové plasty jako brčka na pití. Jasně, neřeší to vše, ale rozhodně je to krok kupředu. Vše musí začít hlavně u vzdělávání už ve školách. To bude ještě na několik let.
Věřím, že s lepším soustředěním přichází lepší volby a lepší volby přináší lepší výsledky.
Já osobně postupně také aplikuji spoustu zero waste změn jako kompostování, používání tuhého přírodního šampónu i mýdla. Myslím, že jít příkladem, je důležitější než kritizování ostatních.
Ve tvém podcastu jsi nakousl téma meditace a mindfulness. Nemáš nějaké zajímavé tipy nebo vlastní pozorování, jak meditovat nebo jak se zbavit pracovního stresu?
Nejlepší je stresu předcházet a nikoliv se jej zbavovat. Stres nemusí rozhodně být jen z práce. Většinou vzniká, když máme pocit, že nějakou situaci nemáme pod kontrolou. Ale nemáme ji pod kontrolou, protože jsme to tak chtěli.
Někteří lidé mluví o tom, že pod stresem jsou efektivnější. Já věřím, že s lepším soustředěním přichází lepší volby a lepší volby přináší lepší výsledky.
Neustále testuji nové návyky. A ty které můj život pozitivně ovlivňují, tak zůstávají.
Nemusíte hned studovat budhismus a zavřít se do kláštera. Meditací je pro mě poslední dobou sportování a čtení knih.
Jaké jsou tvé pracovní návyky a nástroje, které ti pomáhají v produktivitě? A jak máš časově rozvržen pracovní den?
Neustále testuji nové návyky. A ty které můj život pozitivně ovlivňují, tak zůstávají.
Již několik let vstávám v 5 ráno a chodím spát kolem 21.30. Plánuji den, čtu, snídám. V 7 už plavu či cvičím v posilovně, jdu se projít nebo regeneruji v sauně či páře. Každý všední den.
Pak jdu pracovat a do oběda udělám kreativní část práce. Přípravu tréninků, zadání práce kolegům. Po obědě většinou mentoruji nebo se věnuji dcerce.
Ty se na Bali živíš jako Facebook specialista, ale většina tvých klientů je stále z ČR. Nepřemýšlel jsi o tom, že bys to zkusil i na jiném zahraničním trhu?
Dnes už je těch klientů tisíce, protože v rámci projektu Modrá krev učíme Česko a Slovensko Facebook reklamu. V týmu mám několik lektorů a navzájem pokrýváme více specializací. Projekt vyžaduje mé plné zapojení a aktuálně zakládám projekt nový – Otitulkuj.cz, ve kterém můj tým tvoří české titulky pro videa na sociální sítě.
Pokud do něčeho zde budu investovat, tak to spíše bude něco z úplně jiného oboru. Yunita bude pomáhat mé kamarádce a dlouholeté klientce s výrobou a dodávkami módy do ČR a zajímám se také o pomoc v místních školách chudým dětem. Uvidíme.
Vzpomeneš si na moment, kdy ses rozhodl naplno věnovat Facebook reklamě? A proč právě Facebook?
To už bude před 8 lety. To byla Facebook reklama v plenkách a já vycítil možnost vstoupit do odvětví v jeho začátcích a stát se nejlepším. A věřím, že se mi to povedlo a nedávno jsem se stal také oficiálním partnerem Facebooku, kterých je na světě aktuálně jen pár stovek.
Dnes již autority v oboru využívám pro změnu celého trhu a pomoc stovkám specialistů, agenturám i podnikatelům.
Jaké byly tvé první kroky ve Facebook reklamě a jak se v ní dále vzděláváš?
Testování, studium ze zahraničních zdrojů nebo přímo od Facebooku a pospojování jednotlivých útržků do kompletních strategií. Čím víc ale vím, tím víc se musím vzdělávat. Neustále. Také se řiká, že nejvíce se člověk učí právě předáváním dále. A to jsem dělal od samotného začátku.
Kdybys mohl dát jen tři univerzální tipy, jak obecně zlepšit výkon a efektivitu Facebook reklam, jaké by to byly?
- Nesnažte se přechytračit Facebook.
- Testujte taktiky i strategie a soustřeďte se hlavně na vlastní služby, produkty, pricing a funnely.
- Vzdělávejte se neustále a učte se z vlastních i cizích chyb.
Co tě vedlo ke zrušení českého živnostenského listu a založení firmy v Singapuru? Je to pro tebe nyní v něčem jednodušší? A jaké vidíš hlavní rozdíly mezi podnikáním se singapurskou firmou oproti podnikání na český ŽL?
Položil jsem si jednoduchou otázku. Je rok 2025, jak podnikám, kde žiji a platím daně? Česko jsem tam neviděl. Zdravotnictví ani výhod života v ČR nevyužívám, takže proč bych na to měl platit.
Samozřejmě i z praktického hlediska je vedení firmy v Singapuru výhodnější. Lepší daňové podmínky, jednodušší účetnictví a neexistující byrokracie. Singapur leží již několik let na top příčkách žebříčku zemí, kde je výhodné podnikat a nemá negativní nálepku daňového ráje. Ostatně daně ze zisku společnosti jsou tu podobné jako v ČR.
Věřím, že každý den a zážitek nás formuje a prostředí k tomu určitě přispívá velkou měrou.
Nepřijetí eura Česko navíc omezuje i technologicky, protože velké společnosti, jako třeba platební brána Stripe, nechce do ČR vůbec vstoupit. Díky využití moderních technologií šetříme ve firmě spoustu peněz i nervů. A už jsi zmínil také možnou orientaci na místní trhy. S „živnosťákem“ z ČR by se se mnou nikdo nebavil.
Jaké jsou tvé další zájmy kromě tvé práce?
Čtení knih, obzvláště biografií, ale také listování kuchařek. Rád také vařím, piji čaj a pozoruji rýžová pole. Poslední měsíce mě začala bavit posilovna a obecně sport. Odjakživa jsem trpěl nadváhou a tento rok se to bohužel podepsalo i na zhoršení zdravotního stavu. Pohyb a zdravá strava se tak pro mě stala každodenní nutností a jsem rád, že se mi zdravotní stav lepší.
Vraťme se obloukem zpátky k tomu, co tě k Bali připoutalo, ke tvé ženě. Jakou řečí doma mluvíte? A učíte se navzájem své rodné jazyky?
Mluvíme anglicky, má žena má vysokou školu a učí také každý den v angličtině děti z různých zemí v soukromé škole. Já indonéštinu samozřejmě denně používám při komunikaci s místními na trzích nebo se sousedy.
Jaké rozdíly vnímáš mezi pobytem na Bali a třeba v Thajsku? Ovlivňuje tebe samotného duchovní založení Balijců a to, že žiješ na „ostrově Bohů“? A změnil tě život na Bali nějak?
Věřím, že každý den a zážitek nás formuje a prostředí k tomu určitě přispívá velkou měrou. Učení budhismu i hinduismu je mi některými hodnotami a myšlenkami blízké.
A jak tebe konkrétně Bali změnilo a mění?
Na to by objektivně asi odpověděla má nastávající, ale pokud bych měl být konkrétní, tak jsem omezil pití alkoholu skoro na nulu a čas který věnuji práci snížil na 4 hodiny denně, 4 dny v týdnu. To mě samozřejmě nutí k větší delegaci a prioritizaci práce. Na víkend zavírám noťas do sejfu a maximálně řeším něco urgentního na telefonu. Díky tomu mám spoustu času na výlety a čas s rodinou. Minulý víkend jsme byli raftovat a tenhle víkend jedu na výlet do Singapuru potkat se s přáteli.
A jak s Yunitou pokračujete v plánování svatby?
Svatbu budeme mít až příští rok v červenci a většinu příprav nechávám na Yunitě. Docela jsme se shodli, že ji chceme jen v malém okruhu přátel a úzké rodiny a nikoliv tak, jak jsou zvyklí zde. Kamarád se žení zrovna v těchto dnech a na jeho svatbu přijde asi 250 hostů, převážně ze strany jeho nastávající. To musí být slušné nervy.
Našel jsi na Bali nový trvalý domov nebo si připouštíš možnost, že byste se v budoucnu posunuli ještě do jiného koutu světa?
Aktuálně o přesunu nepřemýšlíme, je zde vše, co potřebuji a také je třeba hrát s kartami, které nám život rozdal. Po svatbě získám dlouhodobá víza, takže se mi život zjednoduší. A protože Yunita je Indonésanka, tak může založit společnost, vlastnit pozemky, podnikat a čerpat ze všech výhod místního občanství. V jiné zemi bychom byli turisté všichni a nevěřím, že by život byl tak bezproblémový.
Překonávání komplikací mi pomáhá růst…
Pokud se zde nějaká česká rodina rozhodně žít, tak narazí na spoustu komplikací při komunikaci s úřady, bankami a nebo při vyřizování pracovních povolení či zakládání firmy.
Jaké zde byly takové největší výzvy a komplikace pro tebe?
Pro mě bylo asi nejtěžší přeladit se na jinou kulturu každodenního života a priorit místních, od kterých se odvíjí vše od jejich přístupu k turistům, k práci, rodině či zmatku v dopravě na cestách. Dlouhou dobu jsem se je snažil poučovat nebo přetvořit, ale pak jsem si uvědomil, že já jsem tady host a že já se musím přizpůsobit nebo je aspoň pochopit, tolerovat a jít příkladem. Motivovat, inspirovat, nikoliv kritizovat nebo nařizovat. V Česku bychom velkou váhu cizincům taky nepřikládali.
Překonávání komplikací mi pomáhá růst a určitě to pro mě mělo smysl.
Nemocný jsem nebyl za těch 5 let nikdy, přestal jsem kouřit, pít alkohol a nyní se chci dostat do formy. Za poslední půl rok jsem shodil 10 kilo a nekončím.
Odkazy:
Web: davidlorincz.cz
Facebook: David Lörincz
