Mořeplavec Martin Orság: Běžný den na oceánu, péče o loď, jak přežít, nebezpečí a mořské bouře

Můžeš nám přiblížit takový běžný den uprostřed Atlantiku, kdy je pevnina v nedohlednu a všude okolo jen nekonečný oceán? Máš převážně něco na práci nebo naopak nemusíš nic moc řešit a i díky unikátnímu autokormidlu užíváš spíše pohodu a klid?

„Běžný den“ při plavbě oceánem může někomu přijít fádní a nezajímavý, ale jak jsem řekl, já miluji život na lodi při plavbě.

Prvořadá věc je zajistit hlídkovou službu 24 hodin denně. Nejen že to vyžadují předpisy, ale velí k tomu i zdravý rozum a pud sebezáchovy. My jsme na lodi dva, takže máme den rozdělený na dva úseky po 12 hodinách. První je od 21 hodin večer do 9 ráno, druhý je zase od 9 ráno do 21 večer.

Tu „noční“ se střídáme v hlídkové službě, jeden dává pozor a sleduje situaci kolem lodě, počasí, plachty atd., druhý spí. Střídáme se po 3 hodinách, já mám hlídku od 21 hodin do půlnoci, spoluplavec Pepa od půlnoci do 3, já zase od 3 do 6 a Pepa od 6 do 9 hodin.

V 9 hodin ráno se sejdeme na „můstku“ a začíná pracovní den. Uděláme si společnou snídani, povykládáme co bylo v noci (jak to jelo, jestli se někde objevila nějaká loď, co dělal tlak vzduchu, jak se točil vítr, co za hvězdy bylo vidět atd.

Následují pravidelné „povinné úkony“, jak jsem byl zvyklý od letadel. Mohou se jevit jako zbytečné, ale preventivně se vyplatí je dělat a to z důvodů, že každá odhalená drobnost se snadněji opraví, když je to ještě drobnost, a ne fatální problém. Druhým důvodem je zavedení nějakých pravidelností a režimu.

Hloupost za korunu by mohla znamenat pád stěžně a konec plavby.

Takže kontrolujeme olej v motoru a převodovce, zda na motoru všechno těsní, nic neteče, všechno je suché a čisté (i když motor nepoužíváme). Kontrolujeme stav akumulátorů, nabíjení, spotřebu elektriky za prošlých 24 hodin. Prověřujeme stav všech tří studánek a funkčnost kalových čerpadel v nich (jsou to prostory ve dně trupu, kam je sváděna všechna voda, která do lodi nateče – ne že by loď byla děravá, ale v každé lodi se voda ocitne, ať už ve formě kondenzátu na stěnách trupu, nebo třeba přes ucpávku hřídele motoru).

Překontrolujeme stav a těsnost nádrží jak na vodu, tak na palivo, zda někde něco neuniká. Na palubě provedeme kompletní kontrolu celé lodě, hlavně takeláže. Takeláž je všechno nad palubou, co se týká stěžňů, plachet, lan co vytahují plachty a lan co drží stěžně. Pěkně poctivě, každý napínák, závlačku, stopper, dalekohledem až na vrchol stěžně.

Účelem je odhalit sebemenší vadu například v podobě prodřeného lana výtahu plachty, případně vypadnutí závlačky napínáku vantu (vanty jsou ocelová lana poutající stěžeň k bokům lodě), protože lano můžeme nahradit snadno za nové, pokud je ještě v kuse. Jakmile praskne, musel bych nahoru na stěžeň, což na zvlněném oceánu je operace na hranici pudu sebezáchovy.

Chybějící závlačka upínáku vantu, hloupost za korunu, by mohla znamenat pád stěžně a konec plavby.

Ve vodách kolem pevniny jsou ryby vyloveny snad všude ve světě.

Zbylý den trávíme každý svými věcmi. Mě baví běhat kolem lodě, sledovat počasí, polohu, mapu, hlídám prostor kolem lodě, trimuji plachty, chytám ryby. Pepa zase neustále něco pájí, baví ho elektronika, tak všelijak propojuje a přepojuje a staví měniče napětí a hlavně rád vaří.

Do toho si každý najdeme i čas pro sebe, kdy si Pepa zdřímne, či si pustí audioknihu, než se něco uvaří, já si zapálím dýmku a otevřu si knížku na palubě a čtu si.

Samozřejmě to takto neprobíhá vždy, zejména ne když jsme v bouřce, vichřici, či se něco technicky pokazí. Ale typický den na oceánu, pokud se vydaří, vypadá takto.

Co dalšího je potřeba při plavbě na oceánu hlídat a řešit? Jak bys tu péči o loď rozdělil?

Během plavby se dá péče rozdělit na tři okruhy.

1. Péče o loď – zda do ní neteče, zda něco neteče z nádrží, zda fungují všechna čerpadla, zda jsou v pořádku akumulátory, zda solární panely dávají kolik teoreticky dávat mají, zda funguje odsolovací zařízení, zda je v pořádku proviant a kolik ho je, zda plachty a stěžeň jsou nepoškozeny.
2. Péče o navigaci a meteorologii – je neustále dobré vědět kde na mapě jsme a kudy chceme plout a dávat pozor abychom do něčeho nevrazili (do nějaké jiné lodě, ztraceného kontejneru, na mělčinu apod.), sledovat tlak vzduchu, mraky, směr a sílu větru, máte-li přístup k nějakému prostředku získávání dat o počasí (satelitní telefon, Navtex, rádio…), tak tato data vyhodnocovat a snažit se přizpůsobit jim režim plavby.
   Příklad: Když vyhodnotím, že se blíží bouře, snažím se být daleko od břehu a včas zrefuji plachty (zmenším jejich plochu), protože až to přijde, už se mi to nemusí podařit a buď mě vlny a vítr nekontrolovaně zaženou na útes, nebo to plachty nevydrží a roztrhají se, oboje je zase konec.

1. Péče o sebe. Jak o tělo, tak o duši. Obnáší to samozřejmě základní věci jako se vyspat, najíst se, pravidelně chodit na záchod – mega důležité, mýt se, mazat se krémy proti slunci a dobře se oblékat v zimě, větru a dešti. Ale taky nezapomínat na čtení knih, poslouchání hudby. S Pepou společně nejraději posloucháme mluvené slovo, rozhlasové hry atd.

Najdeš si uprostřed oceánu i chvilku na vykoupání se a potápění, nebo je to na otevřeném moři daleko od lidí, a jakékoliv pomoci, riskantní?

Koupání a potápění uprostřed oceánu je poměrně ošemetná věc, teď už bývám opatrný. Při dovolenkových plavbách v Chorvatsku je běžné, že vypustíte za lodí lano, posádka naskáče do vody, chytne se ho, vy kormidlujete, oni křičí a vy je taháte za lodí.

Koupání a potápění uprostřed oceánu je poměrně ošemetná věc.

Na oceánu jsem ochotný svolit ke koupání v něm jen když loď stojí za absolutního bezvětří a to musí být člověk přivázaný, ve vodě je samozřejmě jen jeden, druhý ho hlídá z paluby. Stačí závan větru, loď se rozjede a člověk nemá šanci ji doplavat.

Takže mytí (hygiena) je zajištěno klasicky buď sladkou vodou ve sprše, či slanou vodou z moře sprchou na palubě, nebo nejromantičtěji jak to jde – kýblem si vytáhnete mořskou vodu, polijete se jí, namydlíte a dalším kýblem spláchnete. A je to.

Zkrátka při koupání z lodě se může stát spousta trablů. Už jen jak se vyškrábat zpět na palubu, kdyby vám vlna sebrala žebřík, které vyřešíte na Jadranu lehce, uprostřed oceánu vás chyba může stát život.

To neberu skutečnost, že ne každý snáší dobře pocit, že se máchá ve vodě, kde nejbližší pevnina je 5 kilometrů pod vámi a je stále jen na vaší fantazii si představit, co všechno v hlubinách žije a třeba se rozhodne plavat k hladině se podívat, co za malinký živočich tam srandovně máchá ručičkami a nožičkami. Mně osobně to přes den nevadí, ta hlubina pode mnou, v noci už mi to úplně dobře nedělá. Na oceánu, na Jadranu se koupeme stále.

Jak velkou část tvého jídelníčku tvoří ulovené ryby a jakou část zásoby z pevniny?

S rybařením to není tak jednoduché jak se může zdát. Ve vodách kolem pevniny jsou ryby vyloveny snad všude ve světě. Už skoro není kde brát. Větší šance jsou při plavbě přes oceán, ale nejde se na to spoléhat. Takže zásoby proviantu mám vždy tak, abych s nimi vystačil plus týden rezerva, jakákoliv chycená ryba je pak bonus a uspořená zásoba z pevniny.

Například tato naše cesta. Z Itálie po Gibraltar jsem chytal jen ryby z přídě, celou cestu nás doprovázel Lodivod mořský. Ten pluje pod přídí a nechá se tlačit příďovou vlnou. Nebyl na to spoleh, ale co druhý den jsme si mohli dopřát každý na talíři tuto rybu (velikost asi pstruha). Někdy jsem jich chytil více, tak jsme je zavakuovali a zmrazili na dobu, kdy jsem týden nechytil nic.

Na oceánu je to už jiné. Většinou taháte návnady za lodí na několikasetmetrové šňůře. Ale úspěšnost byla malá. Na palubu jsme dostali jen asi tři tuňáky a tři dorády (Zlak nachový). Všechno ryby ve velikosti cca 3 kg. Takže žádná sláva a spoléhat se na rybolov by byl nerozum. Ale ne že bychom neměli záběry! Těch byla řada a kdyby každý vyšel, nejedli bychom nic jiného než ryby. Potíž je v tom, že když Vám na návnadu skočí třeba 50kilový tuňák, jen to zasviští a celá udice je pryč a vám dochází návnady a začínáte improvizovat. Já už pak dělal návnady z kusu barevné hadice na vodu, ozdobené třpytkami v podobě vršků od plechovkového piva a barevnými třásněmi z provázku.

Druhý případ nezdaru bývá ten, že chytnete nějakou řekněme 3kilovou rybu. To je pohoda, bojujete, dotáhnete ji k lodi a najednou se z hloubky vynoří zase nějaký tuňák, doráda, delfín, prostě dravec a sezobne vám ji. Důsledek jako při nezdaru číslo jedna.

Třetí situace byla, že chytnete dorádu cca 10 kg. To už je obrovská ryba, ale je to zvládnutelné. Hodinu ji táhnete k lodi a ona má ještě tolik síly, že ji nedokážete dostat z vody na palubu. Je to výška, loď žene kupředu, zezadu se na vás valí oceánské vlny, všechno se houpe a do toho se bije sama ryba o život. Kolikrát se utrhla v této fázi, nebo jsme ji sami museli odříznout.

Další nepříjemností, která nám znemožnila chytat ryby cca v poslední třetině Atlantiku, byla věc, se kterou jsem nepočítal a nikde jsem předem o ní nečetl. Sargas. Hladina v kobercích pokrytá obrovským množstvím rostliny připomínající naše jmelí. Takže nahodíte, vymotáte 200 metrů šňůry, okamžitě se vám šňůra u hladiny obalí kilogramy této rostliny, tlak proudu vody tento chumel natlačí až na háček s návnadou a nemáte šanci cokoliv chytit. A nemá to řešení jiné než nechytat.

Když loď doprovází delfíni, v duši námořníka se rozhostí zvláštní klid a pocit bezpečí.

Setkáváš se při plavbách na jachtě s velrybami, delfíny či žraloky?

Při plavbách jak na Jadranu, tak hlavně na oceánu, je poměrně běžné potkávat delfíny a želvy. Když vás doprovází delfíni, kteří si hrají pod přídí a nechají se hodiny tlačit kupředu vaší příďovou vlnou, nikdy mě neomrzelo si sednout do příďového koše a sledovat je, fotit. Mám těch záběrů stovky a videa hodiny a je mi jasné, že příště tam budu sedět zase.

Když loď doprovází delfíni, v duši námořníka se rozhostí zvláštní klid a pocit bezpečí.

Želva je zase důstojnost sama. Když vidíte Karetu obrovskou, jak pomalu a majestátně se sune tou obrovskou plochou vody, představujete si, jak už je tady dlouho a kolik let vás přežije…zajímavé pocity.

Oceán a vzduchová hmota nad ním jsou největší dva kusy přírody pohromadě.

Žraloky jsem asi ještě naživo kolem lodě neviděl. Zato při dřívějších plavbách, ne této, jsem viděl velryby jak ve Středozemním moři, tak u Markéz v Pacifiku, a jednou nás asi hodinu doprovázely kosatky poblíž Gibraltaru. Když jste vlezli do trupu, slyšeli jste jasně pod lodí i jejich vrzání a takové ty cvrlikavé zvuky, jak se domlouvají a jak to známe z dokumentárních pořadů o nich.

A co mořské bouře? Může tě v současné době plné moderních předpovědí a satelitních navigací nějaká překvapit, nebo se jim vyhýbáš?

Oceán a vzduchová hmota nad ním jsou největší dva kusy přírody pohromadě. My je můžeme jen studovat, pozorovat a ze zkušeností pak dělat závěry, jaké počasí během pár hodin přijde.

Pokud se člověk trošku meteorologii a navigaci věnuje, neměl by být příchodem špatného počasí zaskočený, ale měl by být už na jeho příchod připravený. To platí jak na Jadranu, tak uprostřed Atlantiku.

Samozřejmě dostupnost údajů o počasí je na Jadranu snadná, ráno vyplouváte a předpověď si přečtete na mobilu, zeptáte se místních rybářů, či si závěry uděláte sami na základě vlastního pozorování a výkladu synoptické mapy. A když to vypadá na těžkou plavbu, nejjednodušší je ten den zůstat v bezpečném přístavu a s rodinou a kamarády si najít náhradní program.

Na oceánu je to trošku komplikovanější. Ne vždy a každý má přístup k aktuálním datům a meteorologickým mapám. Potom je základ sledovat barometr a jeho údaje vyhodnocovat.

Například pokud zaznamenáte pokles tlaku vzduchu o 5 hPa za poslední 3 hodiny, musíte se připravit na příchod větru o síle 5 Bft (Beaufortova stupnice, kde stupeň 5 už odpovídá rychlosti větru až 21 uzlů, což už může méně zkušenou posádku trápit).

Další výhodou je znát a využívat Buys Ballotův zákon (pokud na severní polokouli stojíte zády k větru, oblast nižšího tlaku máte po levici.

Určitě pak potřebujete teoreticky vědět, jak proudí vzduch v tlakových útvarech a co jsou fronty. Ty mnohdy dokážete předpovědět z přibližující se oblačnosti. Tahle pozorování vám většinou dají šanci se včas na příchod bouře připravit.

Samozřejmě výhodou je mít na palubě i moderní elektroniku, která vám předpovědi usnadní, nebo přímo přinesou.

Kolem celé Evropy a Severní Ameriky velmi dobře funguje systém NAVTEX.

Zjednodušeně – soustava vysílačů, každý s dosahem několik set námořních mil (námořní míle je 1852 metrů) poskytuje lodím na frekvenci 518 kHz automatický příjem informací o počasí, navigační a meteorologická varování. Zprávy jsou jen ve formě textu, ale užívá se zavedená frazeologie, prakticky každé 4 hodiny máte aktuální situaci a prognózu. Uprostřed Atlantiku, u pobřeží Afriky a Jižní Ameriky tuto službu ale moc neposkytují.

Další možností je satelitní telefon a příjem dat přes tento kanál. Přijatý balíček dat pak ale musíte rozbalit v příslušném programu a ta data už si sám vyhodnotit.

Noční můrou oceánského jachtaře je pád z paluby do vody.

Jen pro informaci, Vagant používá jak systém NAVTEX, tak satelitní příjem dat v síti Iridum. Tak jako tak, na Jadranu se plavbě v bouři můžeme vyhnout tím, že buď vůbec nevyplujeme, nebo se včas před jejím příchodem schováme do bezpečného přístavu.

Uprostřed oceánu většinou tato šance není. Rychlé závodní lodě a některé rychlé turistické katamarány mají jistou šanci změnit směr plavby tak, že se stačí s příchodem tlakové níže a studené fronty aspoň přesunout na její okraj. Pomalé turistické a expediční lodě se bouřím úplně nevyhnou, ale mohou se na její příchod co nejlépe a včas připravit.

Jak velký je v průběhu plavby strach ze zranění, nemoci nebo ze srážky s jinou lodí uprostřed oceánu? Jaké jsou takové nejběžnější mořeplavecké obavy?

To už jsem několikrát nastínil. Samozřejmě panuje velká obava z nemoci a zranění. Tady je možná jedině prevence – dělat věci s rozmyslem, dopředu si všechnu práci naplánovat, nedělat moc chyb. A mít opravdu dobrou lékárničku a umět ji použít.

My s Pepou jsme před vyplutím i absolvovali skvělý kurz „První pomoc na odlehlých místech s obtížnou dostupností záchranářů“.

Pro cestování po světě se samozřejmě hodí i očkování, někde je povinné. Je třeba se předem informovat.

Další noční můrou oceánského jachtaře je pád z paluby do vody. I kdyby vás další člen posádky viděl spadnout, v těch obrovských vlnách a silném větru není moc šancí že se dokáže včas vrátit. Vaše hlava ve vodě nebude vidět během několika sekund.

V noci jsou šance ještě menší, nehledě na to, že většinou jste na hlídce sami, druhý spí, takže na to, že nejste na palubě, přijde až za několik hodin. Fatální. Takže je třeba být na palubě neustále přivázaný, na to se používají dnes už pohodlné postroje, tzv harnessy, které jsou doplněny i o samonafukovací záchrannou vestu. Takže kdyby se stalo, že přeci jen spadnete do vody, aspoň vás bude držet obličejem nad hladinou.

S tím vším souvisí právě i včasné vyhodnocení počasí, kdy refujete a připravíte palubu na bouři ještě než přijde a nemusíte pak v ní chodit po palubě a manipulovat s lany. To všechno jen zvyšuje šanci na úraz a pád do vody.

Fatální věcí na palubě je oheň. Je to jedna z mála věcí, která často končí úplným opuštěním lodě. Takže mít dostatečný počet hasicích přístrojů, kvalitních a žádné prošlé věci od kontejneru, abyste měli jen čárku, že hasičák máte.

No a pak je to srážka s nějakým předmětem či jinou lodí. Vypadá to neuvěřitelně, ale i na oceánu se můžete srazit s druhou lodí, zejména pak když nedržíte hlídkovou službu. Nebo si naivně myslíte, že ten tanker, který na vás jede, se vám vyhne, jelikož přece máte přednost. Přednost sice máte, ale já osobně počítám s tím, že na můstku tankeru ten Filipínec spí, nebo mě přes tu obrovskou příď ani nevidí…, takže uhnu včas raději sám.

Občas udělám to, že s časovým předstihem použiji vysílačku a hlídky na nákladní lodi se zeptám, zda mě vidí a ví o mne.

Na oceánu pak dochází ke kolizím třeba s kmenem stromu, který to někde spláchlo v Amazonii a on se ocitnul uprostřed moře. Světově známý je příběh srážky s ledovcem. No a pak je to srážka s kontejnerem, který spadl z nějaké nákladní lodě. Těch jsou v oceánech tisíce. Kuriozitou bývá srážka v noci se spící velrybou, ale případy popsány jsou. Kytovec to většinou vydrží a zanoří se, laminátová loď ale může mít následky opět fatální.

Konec 2. části třídílného rozhovoru.

Pokračování (3. a finální část rozhovoru) zde!

Předchozí (1. část rozhovoru) zde.

Odkazy:

Facebook: Vagant na moři
Twitter: VAGANT
Web: www.vagantnamori.cz